22. srpna 2025
Z NAŠÍ CHARITY
V naší Kavárně Na Pomezí spojujeme příjemné prostředí s dobrým účelem. Ilča si prošla náročnou životní cestou a po dlouhé rehabilitaci se díky práci v kavárně znovu začlenila do běžného života. Přečtěte si její příběh plný odvahy a naděje.
Kavárna Na Pomezí je místem, kde se příjemné prostředí spojuje s dobrým účelem. Nejde jen o místo, kam si lidé přijdou vychutnat kávu a dortík. Kavárna nabízí také podporu, možnost naučit se novým dovednostem a příležitost pracovat v přátelském kolektivu. Pro mnohé se stává místem, kde mohou získat novou šanci začlenit se do běžného života.
Jedním z takových příběhů je příběh Ilči.
Ilča si prošla velmi náročnou životní cestou. V roce 2015 ji potkaly první vážné zdravotní problémy se srdcem a byla poprvé hospitalizována v IKEM se srdečním selháním. Její stav se postupně zhoršoval, v roce 2022 musela podstoupit mechanickou srdeční podporu a o rok později následovala transplantace srdce, kterou bohužel komplikovalo krvácení do mozku. Rok 2024 pak přinesl dlouhou a náročnou rehabilitaci zahrnující logopedii, psychologickou podporu, oční vyšetření a další nezbytnou péči, která stále pokračuje.
Před zdravotními problémy Ilča už s Charitou Příbram spolupracovala. Dříve pomáhala v kavárně ve Vile Oboře a pracovala také jako pečovatelka. Po všech komplikacích se na ni obrátila vedoucí Kavárny Na Pomezí, Anetka, a nabídla jí možnost se pomalu vrátit do pracovního režimu právě u ní v kavárně.
Dnes Ilča pracuje jeden den v týdnu, vždy v pondělí, a tato práce pro ni znamená mnohem víc než jen pracovní povinnosti. Díky ní se může socializovat, znovu se zapojit do běžného života a pocítit, že je součástí týmu. Sama říká, že pro ni kavárna představuje i psychickou rehabilitaci.
Zpočátku zvládala jednoduché úkony, a to přípravu ovoce, rozvary, navážení surovin. Postupně se učila připravovat koláče a bábovky a dnes už samostatně zvládá přípravu spousty sladkých dobrot, jako jsou mecháčky, medovníky i cheesecake. Pracuje vždy pod dohledem vedoucí Anetky, a to kvůli riziku epileptického záchvatu.
„Díky kavárně jsem mezi známými kolegy a cítím se tu bezpečně. Vždy se těším na pondělky, kdy chodím pracovat,“ říká Ilča.
Kavárna Na Pomezí tak není jen o kávě a dortících, ale také o lidech a jejich příbězích. Pomáhá vracet chuť do života, dává příležitost zkoušet nové věci a podporuje ty, kteří potřebují znovu najít cestu do běžného rytmu života.
